Jako křesťané nepohlížíme na život jako na pouhou náhodu, ale věříme, že s každým z nás má Bůh svůj jedinečný plán, skrze který nás volá k tomu, abychom svůj život vnímali jako dar, který přijímáme a ve službě druhým zase odevzdáváme, a tak ho prožili v plnosti a naplnili ho radostí. Povoláni jsme tedy jak k životu samotnému, tak i ke konkrétnímu způsobu, kterým ho prožijeme. Ať už jde o životní stav, konkrétní službu nebo zaměstnání.
"Pozorná a starostlivá péče je znamením zdařilého povolání. Je svědectvím života, kterého se dotýká Boží láska."
(Poselství Svatého Otce ke Světovému dni povolání)
Podob povolání, ke kterým nás Duch svatý zve, je mnoho. Odpovídají totiž na potřeby lidí a doby, ve které právě žijeme. Kromě tradičních forem, jako je povolání k manželství, k diecéznímu kněžství nebo řeholnímu zasvěcenému životu, se dnes setkáváme i s formami novějšími, jako je povolání k životu a k poslání v různých hnutích nebo laických společenstvích, která bývají mnohdy spojená s určitou spiritualitou nebo charismatem konkrétní řeholní rodiny, nebo povolání k různým podobám soužití zasvěcených osob, kněží, rodin, které spojuje totéž poslání, nebo třeba i povolání k životu „single“ – k životu ve světě bez manželství.
Mé povolání není něco, co by bylo někde jen předem dáno a já bych to měl pouze odhalit, ale jde o společný proces hledání a dialogu, ve kterém bych neměl být nikdy sám. Své povolání objevuji v rozhovoru s Bohem (v modlitbě), stejně jako v rozhovoru s někým, kdo je na cestě povolání dál než já, a má tedy více zkušeností (doprovázení).
„Znameními“, která mi mohou po cestě rozlišování napovědět, jsou také např. má osobní obdarování a schopnosti, přání a tužby, které Bůh do mého srdce vložil, ale pozorný bych měl být třeba i k potřebám současného světa a církve, protože právě i na ně mám svým povoláním odpovídat.
"Ty jsi se zbláznil, viď?! Na tohle musí jít někdo pořádnej a seriózní. Ale ty seš komediant a nehodíš se na to!"
Upřímné hledání a rozlišování by na můj život mělo jen pramalý dopad, pokud by nevedlo k rozhodnutí a v pravý čas i k rozhodnutí definitivnímu. A i když žijeme v době, kdy v nás potřeba rozhodnutí a požadavek definitivnosti vyvolávají spíš strach než radost a naději, stále platí, že bez rozhodnutí budeme jen přešlapovat na místě a vzdáme se své svobody a zodpovědnosti. Je mnohem lepší vydat se na cestu i s rizikem, že nebude tou úplně pravou, než prožít život na povrchu v neustálých pochybnostech. Rozhodnutí je i dnes známkou dospělosti.
Nezapomeňte ale hlavně na to, že… na konci života jistě nebudeme souzeni z toho, zda jsme své povolání úspěšně rozpoznali, ale z toho, jak jsme v životě milovali.
Jsme členové Národního týmu pastorace povolání v rámci římskokatolické církve a zastupujeme ty, kteří doprovázejí mladé lidi na cestě rozlišování povolání. Tyto webové stránky mají poskytnout základní informace těm, kteří se o své povolání zajímají o své povolání a ve svém hledání by se chtěli lépe zorientovat.